Duben 2017

chladno

6. dubna 2017 v 18:56 | Adam
Už jsem to dělal dřív. Ležel jsem v posteli nebo procházel pokojem a představoval si co všechno by tu bylo jinak, kdyby jsi tu se mnou nebyla. Co by zítra zmizelo, kdyby jsi dnes odešla....

Neříkám to schválně a nevyžívám se když nevíš kudy kam. Často prostě nevím co se děje a nevím jak jsme se dostali tak strašně pryč. Jak to,že jsme včera usínali spolu a dneska to je takhle? A jak to vlastně je? Zavolám ti za dva dny a urovnáme to? Měl bych? Když se zase vrátíme do toho stejnýho místa? Je to takhle? Nemáme jiný východiska? Jsem takovej balvan? Dnes jsi řekla, že si myslíš,že jsi dobrej člověk. Já o tom nemám sebemenší pochybnost. Přemýšlím čí je to vina a napadá mě,že asi moje. Protože ty jsi přece dobrej člověk. Chtěl bych si to o sobě myslet taky. Vím,že dělám spoustu věcí nešikovně, pozdě, pomalu, v nevhodnou chvíli a tak dál. Ale proto ještě nejsem zlej ne? Nemyslím si, že chci někomu škodit. Nemám zlý úmysly. Chci jen mít svoje místo na slunci. V práci si udělat svoje a jít domů a dělat věci co lidi dělají. Být v klidu. Nebýt sám. Můžeme si to vyjasnit, zítra se tomu smát, ale teď v tuhle chvíli je to peklo. Asi mi nebo nám chybí nadhled.

Jaký to je být sám? Co to udělá s tím člověkem, který byl zvyklý s někým žít? Nemůžeš zůstat stejná jako to bylo dřív. Potkáme se někdy příště a toho druhého nepoznáme, protože už není. Bude nám to líto. Všechno co mohlo být se zhroutí do sebe a bude jako by nebylo. Cítím uvnitř něco co se brání změně a nedokážu říct jestli je to ten psychologický mechanismus, který se změny bojí a nebo to co k tobě chovám. Taky bych chtěl domek a zahradu a děti. Mrzí mě slyšet, že pro to,podle tebe, nic nedělám. Vím,že je to prostě neurčitě někdy a já nevím proč to není teď. Ale není. A nebo bude, ale bude z rezignace, protože se nechám položit na lopatky faktem, že nemám rozumný odpovědi na tvoje otázky. Nebude to proto,že bych chtěl, ale proto, že nedokážu vysvětlit proč nechci. Nevím jak tobě, ale mě na tom prostě něco nesedí....myslím,že takhle by to být nemělo....a jestli jsem proto bezcitná hrouda, tak moc od tebe odlišná jak jen může být.....tak je mi to líto....chtěl bych aby nám to vyšlo....a jestli o tebe přijdu, budeš mi chybět....možná se budu už navždycky proklínat, protože já si o tobě myslím,že jsi skvělá....a mrzí mě, že ti moje jednání způsobuje opak....není to zámer....nemohl bych být šťastnější, kdyby jsi se pořád jen smála, protože ty jsi pro smích stvořená....ale kvůli mě teď jenom pláčeš...takže jestli to takhle končí, tak je to asi dobře....měla by jsi se smát a jestli to nemám být já, tak doufám,že najdeš někoho jinýho, kvůli komu se budeš smát....

Přemýšlím o samotě a zdá se mi, že lidé, kteří žijou sami se museli naučit samotu nevidět....je strašná....nevidím teď moc cest jak dál....ale to je v mojí pozici asi normální..už nevím co dál psát....všechno už se řeklo...rád bych napsal něco jako..."nebo ne?"....ale nechci být sám sobě prosmích....nebo pláč....na to bude dost času později....