dopis č. 2

4. prosince 2016 v 1:20 | červený
Ahoj Věrko, píšu ti znovu. V průběhu času jsem si o tom tak trochu uvažoval a došel k tomu, že ti asi napíšu znovu. Dílem proto,že se mí líbilo co jsi mi odepsala na můj první dopis, dílem proto, že rád píšu dlouhé dopisy, dílem proto, že se mi asi líbí, jaký jsem si k tobě vytvořil vztah. Snad to není moc silné slovo. Vysvětlím. Vzpomínám si na ten příjemný dojem, jaký jsem z tebe tehdy měl. Částečně jsem tě chtěl poznat víc a částečně rozhodně ne. Tvoje velká výhoda je v tom, že tu nejsi a nebudeš, takže se tě nemusím bát. Myslím,že je to srozumitelné. Částečně to souvisí s něčím na co jsem chtěl navázat z tvojí poslední zprávy (nebo dopisu :) ). Dám si teď malou pauzu a přečtu si co jsi mi naposledy psala a zkusím na to nějak navázat.
Tak dočteno. Vezmu to popořadě a pak možná přidám něco vlastního. Někdy si připadám strašně bezradně.
Možná jsi to napsala náhodou a nebo omylem. Možná už si na to nevzpomeneš, ale v poslední zprávě jsi napsala, že ti moje zpráva udělala radost v "dnešním rozporuplném dni". Není to moje věc, ale ta formulace mě zaujala. Dny jsou různé dobré nebo špatné, nebo takové nijaké. Jaký je rozporuplný den a jaký byl ten tvůj?
Nemůžu se dostatečně omluvit za to jak hrubě jsem se zachoval, když jsi mi napsala a dala svou básničku. V takové chvíli není na místě hodnotit formu. Nadto od někoho jehož poezie nikdy za moc nestála. Kdysi dávno jsem psával. Pamatuju si na to. Bylo to ve mě a muselo to ven. Když o tom někd zpětně přemýšlím, byla to svým způsobem asi štastnější doba. Je to jasně asi tím, že jsem byl mladší a hodně věcí jsem nevěděl a neviděl. Měl jsem tehdy dívku a básně psal i pro ni. Často mě zarazí jak strašně málo jsem viděl ze složitosti jakou tehdy byl náš vztah. Dalo by se říct, že jsem byl hloupý. to jsem určitě byl, ale nebylo to jen to. Motivovala mě a já ji miloval, ale postupně jsme se vzdalovali a jednoho dne jsme byli už tak daleko, že nám nevadilo se dál nevidět. Dělo se to hrozně pomalu a najednou to bylo nevratný. O tom jsem ale psát nechtěl. Nedá se to opakovat. Nejsme teď v situaci, kdybych se mohl vystavit tlaku a mohl se pokusit ti pár verši něco smysluplného říct. Je to komplikované, vím to. Máš nějaký obsah, který chceš sdělit a k tomu formu a klec slov a není snadné upozaďovat jedno kvůli druhému. Zbožňuju básně od Františka Gellnera nebo J.H.Krchovského. Podle mého tihle dva dokonale zvládají jak formu tak obsah. Básně jdou krásně z úst, jsou zpěvné a úderné. Co jsem chtěl hlavně říct je, že se ti omlouvám za hrubost. Jestli se někdy znovu potkáme tak se vystavím tomu samému tlaku a ty budeš mít možnost oplatit mi stejnou mincí...to bude prinejměnším fér...jestli se to kdy stane...:)


Tohle je ta část, která mě zaujala a chtěl jsem se o ní trochu rozepsat. Je to pro mě, jak jsi napsala na jiném míste "rozporuplné". Nemám úplně jasno v tom co je za daných okolností dobré, co špatné a co nějak morálně nebo jinak pochybné. Vyjádřila jsi podiv nebo něco podobného, asi překvapení, nad tím, že jsem ti řekl, že mám přítelkyni. Lidé se strašně často tváří, že se nic neděje. Tak strašně často se snažíme budit dojem, že námi nic neotřese, že nás nic nezajímá tolik, abychom za to zaplatili tolik kolik si to vyžaduje, tolik kolik by stálo za to zaplatit. Asi to trochu zamotávám. Často se mi to stane, že pletu hodně věcí dohromady, ale ony spolu souvisí i když nemusí být na první pohled jasné jak. Nemám rád tajemství a hry. Co se tajemství týče, v minulosti jsem míval tajemství a často se mi to vymstilo. Pokud něco tajíš, je to samo o sobě špatně. Už jen to, že nechceš někomu něco říci nebo přiznat té dané věci dává váhu. Proč jsi mi to neřekl? Tancoval jsi s cizí dívkou? A proč jsi mi to neřekl? i kdybych to byl býval udělal, bylo by v tom tajemství a podle mě by to bylo znát ve způsobu jakým bych o tom promluvil. Že jsem si to opravdu užil? Že to možná byl nejlepší zážitek tohohle druhu co si pamatuju? To už není něco co se dá sdělit bez toho, aby to napáchalo škod, podle mého to člověku musí být nutně líto. Kdyby mi přitelkyně řekla něco podobného, bylo by mi to líto. Máme hodně citlivý nos na to, když se "něco" začne dít. Jednou mi jedna dívka řekla, "a proč mi vlastně říkáš, že máš přítelkyni? Vždyť o nic nejde." Pak sklopila hlavu a já viděl, že je zklamaná. A tak je to často. Dáváme si najevo kdo dál dočůrá a hrajeme hry. O to víno jsem si ti řekl. Chtěl jsem se trochu opít a urychlit čas, abych mohl už odjet. Pak se mě ten večer lidsky dotkl. Docela dost, mám na ten večer hezký vzpomínky. A víš co? Zapomněl jsem si tam nářadí, košili a nabíječku. :)

Čtu třetí knihu zaklínače a začal jsem hrát první hru. Je stará, ale docela zábavná. Pustil jsem si tu k psaní Harlej a Dogu. Ani nevíš jakou radost mi udělalo, že je taky znáš. Tohle konkrétní souznění nepotkávám úplně často. Jsem hodně staromilskej. pořád poslouchám starý kabáty, harlej, black sabath.......A představuju si dlouhý večery někde u piva, kde tohle hraje z jukeboxu. Někdy se cítím hrozně ztraceně. Četl jsem nedávno nějaký článek o výzkumu samoty. Lidí okolo 30ti let, kteří žijí sami i když by rádi žili s někým a bojím se. Vím, že snadno umím být sám. Taky vím,že není snadný mít mě rád, ale to možná nikoho, když ho znáš dostatečně dlouho a musíš s ním den co den operovat.

Snad se na mě nebudeš zlobit, že ti píšu znovu. Trochu jsem to odkládal, ale věděl jsem ,že ti napíšu. Není to hra. Ještě týden, aby si nemyslela, že ji tolik žeru. :) Neumím hrát a už jsem na sebe prásknul, že pro tebe asi budu mít slabost. Jedna věc, která mi asi umožňuje ti napsat je, že jsi se mi zdála moudrá. Takovým tím, ženským, klidným, absoutlním nadhledem, ale kdoví jak to je. Zdá se mi, že si často chceme myslet, že druzí mají na naše otázky lepší odpovědi než my sami nezdá se ti? Je to takové jakoby "prosím, řekněte mi, že mi dokážete pomoct." A pak se tak pousměješ a uvědomíš si, že žijou ten samej nejasnej život, stejný otázky. Teď se mi vybavil jeden vesničan ze sedmi statečných jak říká "jen mrtvý nemaj strach.".

Chtěl jsem psát o něčem jiném, ale to se tak často tak nějak nepovede. Radši to po sobě nečtu protože bych ti to možná neodeslal. Nějak se mluví když tě nikdo neslyší a nějak, když někomu píšeš a já jsem si to možná trochu popletl.....ale i tak.....je tam ten nás smysl....nebo...můj.....Kdyby nic jiného, zajímal by mě tvůj rozporuplný den.I když to není moje věc....



Ahoj
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama