Prosinec 2015

fgdfgfdgdfgf

22. prosince 2015 v 20:19 | červený
Jediný způsob, jak zahnat katastrofu do přijatelných mezí, je pokusit se něco říct.

Čím dál tím častěji neříkáme nic. Hodně se toho řeklo a někoho už nebaví to říkat znovu.

Zítra příjedou dárky, pozítří si je dáme a další den?....

Chtěl bych něco říct, něco ti vzkázat...ale je to nebezpečná formule a otvírá brány. Slovy tesáme náš svět a já vím dobře....co se může stát....



ddddddddddddddddf

17. prosince 2015 v 8:52 | červený
Strašně rád bych si s někým povídal o fyzice. Nevím o ní vůbec ni, kromě toho baličku univerzálního vědění, který mi umožňuje přežit, ale tak rád bych o ní mluvil. Nebo o něčem jiném o čem toho vím v rozmezí od málo až vůbec nic. Rád bych o tom mluvil s někým kdo to miluje a pochopil, proč to tak je. Potom bych mu vysvětlil konfidenční interval a vymyslel aplikaci statistiky tak, aby měl pocit, že by mu k něčemu mohla být užitečná. Největší problém je ja v životě jedntlivce sbírat hromadná data. Málokdo si to chce zapisovat každou hodinu a i kdyby chtěl, nutně tu musí dojít ke zkreslení dat.

Na stropě je horčice a v ní je buřt.....

dddddddddddddddd

4. prosince 2015 v 11:14 | červený
Přemýšlím odkud se berou myšlenky. Je přání otcem myšlenky? A co je dřív, katastrofa nebo myšlenka?