rrrrrrrrrrrrrrrrrrr

18. května 2014 v 22:19 | rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
občas mě napadá,že protože odmítám hrát hry....odmítám být člověkem, protože lidi hrajou hry....já mám rád přirozenost....občas se přistihnu jak uvažuju o svých přátelích jako o vhodném/nevhodném sociálním/profesním zdroji a to je mi tak odporný....chtěl bych se nenuceně bavit, povídat si, prostě jen sedět a mluvit a nemyslet...protože, když přestanu myslet, jde všechno snadněji...potřebuju se z toho všeho vyvázat...z přemýšlení o tom co bude po škole...to znamená dospět? založit si spoření a plánovat dovolenou? bát se.....není mi dobře.....často se přištihnu,že se na někoho vevnitř zlobím i když nic neprovedl a vím,že se zllbím sám na sebe, ale nevím za co....když přijde řeč na to co člověk v životě dokázal každá úvaha končí tím,že není čím podle čeho měřit....něco dokázat znamená přištoupit na pravidla hry a hrát o to o co se běžně hrává....smutně zjišťuju,že o pravdu se tolik nehraje...pravda je na hovno...je smutná a obrovsky nežádoucí....iluze asi většině prostě vyhovují, jenže já nevím kam až to vede....když půjdu dál....tak neexistuje nic....všechno jsme vytvořili a pak to zbožštili a teď nás to ovládá a jsme to my....nějak se v tom ztrácím, jsem strašně pasivní.....vždycky o všem dlouho přemýšlím....jen sedím koukám a o něčem přemýšlím a teď se mi sypou i ty věci, kterým jsem chtěl věřit....neexistuje názor...existuje, ale mění se...ale ne tak jak by si člověk chtěl představovat, pod útokem argumentu, ale zkrátka podle okolností,podle počasí, podle nálady, podle všeho.....všechno je špatně....nemůžeme nic zjistit...ne takhle...nechci se vymlouvat, ale výmluvy jsou přece můj styl života....moje jediná výmluva, která sedí je "protože já" ....co je se mnou tak strašně špatně?....

dnes v noci jsem ve snu běžel za tebou...byla tam stará symbolika a když jsem doběhl....tak jsi tam byla...a já se na tebe podíval a chtěl jsem utéct pryč, protože se na tebe nesmím dívat....nepamatuju si to...co se stalo...přemýšlel jsem jestli bych ti dovedl ublížit a přemýšlím o tom nerad, protože vůbec nevím co bych dovedl provést....hrozně rád bych si povídal, ale nikdo tu není...jen ty...v mojí hlavě....takhle už to bude navždycky....dnes bych si možná vybral, abych tě nikdy nepotkal....nevěřil jak hluboko se to dostalo....nikdy jsem nevěděl,že něco tak hluboko ještě je....dávej na sebe pozor...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama